Pátek 22. září 2017

Škola investora

Spoření vs. investování

Spoření

Je vlastně úschova peněz na běžném nebo termínovaném účtu u banky. Úrok u spoření je zpravidla tak nízký, že po odečtení daní a inflace uspořená částka v reálných hodnotách v průběhu času může erodovat, tzn. Že klesá hodnota úspor vyjádřená v kvantitě zboží, které by se dalo za uspořenou částku koupit. Spoření tak z těchto důvodů může být nevhodné pro dlouhodobou úschovu a reálný růst akumulovaných prostředků. Se spořením nejsou spojena kurzová rizika, ale spíše bonitní rizika instituce, kde se úspory nacházejí. Dle zákonů v Evropské Unii jsou však úložky v bance pojištěny. Fond pojištění vkladů tak v případě krachu české banky vyplatí náhradu až do ekvivalentu 100 tis. EUR. U bank se sídlem v zahraničí, pak záleží na právní úpravě daného státu.

 

Investování

V tomto případě je možné chránit akumulované prostředky před inflací a dosáhnout jejich reálného růstu. Investor však vědomě přijímá kurzové riziko. Mezi výnosem a rizikem je velmi úzký vztah - čím větší jsou výnosové šance, tím vyšší je většinou riziko, jež musí investor převzít. Převzetí rizika je cena za vyšší výnos.

 

Tento vztah popisuje tzv. magický trojúhelník, který vyjadřuje vztah mezi bezpečností investice, její možností rychle proměnit aktiva v hotové peníze (likviditou) a výnosem. Investor se až na drobné výjimky pohybuje vždy mezi hranicemi tohoto trojúhelníku. Princip magického trojúhelníku říká, že není možné dosáhnout ideální investice (není možné získat maximální výnos v maximálně bezpečné investici, kterou bude možné okamžitě prodat a proměnit v hotové peníze).

 

 

 

 

Rizika investic na vyvinutých kapitálových trzích (západní Evropa, Severní Amerika, části Asie) jsou velmi dobře vyčíslitelná.

 

Při tvorbě spolehlivé investiční strategie pomáhají nejen kvalitní historické statistické řady, které v USA sahají až do dvacátých let minulého století a v Evropě až do let padesátých, ale také vědecký vývoj v oblasti moderní teorie portfolia.

 

Každý člověk se může rozhodnout, zda své peníze utratí za věci okamžité spotřeby nebo za věci, které hodlá v budoucnu opět proměnit na peníze. V tom případě se z něj stává investor.

 

Investice znamená - že se dnes něčeho vzdáváme proto, abychom získali něco v budoucnosti. Důvodem je dosažení zisku, který však není jistý. Budoucí hodnota je však vždy nejistá, proto je s investováním spojeno vždy riziko. Investovat můžeme do celé řady oblastí a to do realit (nemovitostí), komodit, zboží či do cenných papírů. Společnosti většinou investují do svého rozvoje, tj. do stavby výrobních hal, do výrobních prostředků (strojů, softwaru), či přímo do nákupu konkurenčních firem. Dále se budeme zabývat

investováním na kapitálových trzích.

 

Pomineme-li bankovní vklady, tak mezi finanční investice se nejčastěji řadí:

 

1. Akcie

3. Pokladniční poukázky, hypoteční zástavní listy (HZL) či dluhopisy (státní, podnikové a komunální)

4. Pojistky a životní renty

5. Směnky

6. Finanční spoluúčast (tiché společenství, účast v obchodních společnostech)

7. Portfoliové investice

8. Odvozené cenné papíry (futures, opce, opční poukázky)

 

Akcie - cenný papír, s nímž jsou spojena práva majitele podílet se na řízení společnosti (právo na účast na valné hromadě), na jejím zisku a na majetkovém zůstatku při zániku společnosti. Velmi důležitým právem akcionáře je právo na část ročního zisku, tedy dividendu. Akcie jsou snadno obchodovatelné, zvláště jsou-li vydané na doručitele (ne na jméno). Prioritní/preferenční akcie mohou mít odlišná práva než kmenové akcie (např. omezeny hlasovací práva)

 

 

Depozitní certifikáty - cenný papír vystavený bankou nebo spořitelnou. Výstavce tímto cenným papírem stvrzuje, že investorem byla v bance (spořitelně) složena určitá suma peněz na stanovenou dobu za určitý úrok. Vzhledem k tomu, že na nich není uvedeno jméno majitele, lze s nimi obchodovat.

 

Dluhopisy, HZL… - cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splácení dlužné částky v nominálních hodnotách a vyplácení výnosů z něj určeného k určitému datu a povinnost osoby, která je oprávněna dluhopisy vydávat tyto závazky plnit. Jednou z forem dlužního úpisu je i směnka.

 

Pojistky a životní renty - různé typy, z nichž si každý může dobrovolně vybrat (nabízejí nejen komerční pojišťovny, ale i penzijní fondy).

 

Směnka - krátkodobý obchodovatelný cenný papír, který představuje jednostranný slib o výplatě peněz bez právních výhrad. V podstatě jde o poskytnutí individuální půjčky, které je doprovázeno vystavením listiny o poskytnuté půjčce.

 

Finanční spoluúčast - někdo se svým majetkovým/finančním vkladem zúčastňuje podnikatelské činnosti někoho jiného za podíl na zisku i na ztrátě, což je určeno smlouvou.

 

Portfoliové investice - rozdělení peněžních prostředků mezi určitý soubor reálných a finančních investic. Smyslem rozdělení peněžních zdrojů je snaha o rozdělení investičních rizik do různých, na sobě nezávislých oblastí. Nejčastější formou jsou podílové či investiční fondy.

 

Odvozené cenné papíry - tzv. deriváty představují transakce s cennými papíry. Vznikají na základě smluv o budoucích obchodech s akciemi, obligacemi atd. Pokud jsou převoditelné, obchoduje se s nimi na speciálních trzích.

 

 

Jednotlivé typy finančních investic lze podle příjmu rozdělit do dvou základních skupin:

 

Investice s pevným příjmem

Depozitní certifikát, Pokladniční poukázka, Bankovní účet, Směnka, Dluhopisy

 

investice s pohyblivým příjmem

- akcie

 

Kapitálové trhy (burzy)

Kapitálové trhy, resp. burzy jsou vlastně místem, na kterém se realizují investice do cenných papírů. Na kapitálových trzích investují jak institucionální (firemní) tak retailoví (individuální) investoři. Každý z nich má specifickou představu o tom, co očekává. Některé zásady jsou ale společné pro obě skupiny.

 

V této souvislosti je možné vymezit i rozumný rozsah a druh informací, který je zcela nezbytný pro určitý rozhodovací proces o investicích.

 

Banky, pojišťovny, penzijní a investiční fondy jako institucionální investoři zaměstnávají všude ve světě špičkové specialisty, jejichž úkolem je navrhnout a realizovat efektivní investice. Nákupy a prodeje proto musí mít předem specifikované některé parametry (např. výnos, riziko, doba splatnosti) a to především dle druhu investičního instrumentu.

Od individuálních investorů (pokud nedisponují již určitými zkušenostmi z investic do cenných papírů) nelze víceméně požadovat, aby předem do potřebné struktury definovali přesné parametry investice.

 

Každý investor má sice individuální představu o tom, kam by měl peníze investovat a na jak dlouhou dobu. Péči o investované peníze ovšem musí i sám věnovat potřebnou pozornost, i když odbornou péči a dohled by měl najít u svého obchodníka s cennými papíry s potřebnou licencí od ČNB.

 

Současné dění na akciových trzích si ovšem vyžaduje náročný monitoring informací ze všech možných informačních zdrojů. Dále je třeba studovat a rozpoznávat možné strategie chování na kapitálových trzích a také podle toho jednat.

 

Portfolio

Termínem portfolio se vlastně označuje souhrn investic. Bavíme-li se v oblasti investic do cenných papírů, portfolio by mělo obsahovat dvě části:

 

  • defenzivní

  • agresivní

 

První by vlastně měla být zabezpečující (konzervativnější) a druhá růstová (rizikovější).

 

Defenzivní sekce představuje především cenné papíry s fixním výnosem - dluhopisy. Ty mají vyšší bezpečnost a zajišťují pravidelné výnosy odpovídající úrokovým sazbám. Chrání investici před inflačním znehodnocením. Defenzivní tituly lze najít i v oblasti akcií. K těmto konzervativnějším titulům patří zejména velké nadnárodní firmy (např. i s vyplácenou dividendou), které jsou zařazené do hlavních akciových indexů (např. Dow

Jones, FTSE, Nikkei 225, DAX 30, CAC 40 apod.), většinou pak z odvětví, které tolik nepodléhají cyklickému vývoji ekonomik (např. Zdravotnictví, maloobchod).

 

Agresivní podíl portfolia obsahuje především akcie, které mají předpoklad i mnohonásobného zhodnocení investované sumy.

 

Očekávaný výnos portfolia je váženým průměrem výnosů jednotlivých investic obsažených v portfoliu. Mix zmiňovaných dvou složek, resp. jejich podíl, je závislý na investiční strategii klienta s přihlédnutím především k riziku, jaké hodlá při svých investicích podstoupit. V tomto ohledu lze strategie/portfolio označit za:

 

konzervativní

progresivní

dynamické

 

Základní pravidla před zahájením investování (určení strategie)

 

Pokud bychom chtěli definovat určitá striktní obecná pravidla pro investování či ukládání peněz do cenných papírů, těžko bychom taková pravidla vytvořili, neboť každý investor je odlišný, má rozdílný záměr, rozdílný vztah k riziku, k výnosu. Navíc prostředky je možno investovat vyloženě spekulativně (na dosažení maximálního výnosu) nebo také se zdravě rozptýleným rizikem, resp. adekvátní diversifikací. Svoji důležitou roli zde také hraje vlastní vývoj trhů, který může přimět investory k jisté modifikaci jejich chování a úpravě pravidel.

V tomto smyslu je tedy třeba dodržovat určitá „přikázání“, aby investor mohl realizaci investičních prostředků na trhu považovat za smysluplnou.

 

Investor by si tak měl nejprve před zahájením investování zodpovědět několik základních otázek týkajících se:

 

1. Své finanční situace (majetkové poměry, pravidelný příjem, skladba investic)

2. Časového horizontu investic

3. Priorit při investování (riziko, bezpečnost, výnos, likvidita)

4. Transakčních nákladů při investování

5. Daňové problematiky

 

Následně se musí investor rozhodnout, zda své investice bude řídit sám či je svěří do rukou profesionálů a bude tedy investice jen pasivně sledovat.

 

Dle příslušné volby tak klient uzavírá:

Komisionářskou smlouvu nebo smlouvu na obhospodařování majetku (asset management)

 

Komisionářská smlouva

Komisionářská smlouva je tedy určena pro investory, kteří chtějí zhodnocovat své prostředky na kapitálovém trhu na základě vlastního rozhodnutí. Příkazy na nákup či prodej se realizují pouze na základě příkazu klienta. Bez pokynu zákazníka není obchodník oprávněn realizovat žádné transakce a tak má zákazník své investice plně pod kontrolou. Tyto pokyny mohou zákazníci zadávat zejména prostřednictvím telefonu nebo on-line internetových aplikací.

 

Asset management

Služba Asset management neboli správa majetku je určena investorům, kteří chtějí participovat na dění na kapitálových trzích, ale rozhodnutí o jednotlivých obchodech chtějí přenechat profesionálům. Důvodem takového rozhodnutí může být ať např. časová zaneprázdněnost či nedostatek zkušeností investora v dané problematice.

Riziko, výnos, likvidita

 

U každé své investice by pak měl investor sledovat několik faktorů:

 

1. Velikost své investice a její očekávaný vývoj

2. Očekávaný výnos

3. Výši rizika

4. Očekávanou míru likvidity

 

 

Výnos - všechny příjmy, které investorovi plynou z investice od okamžiku, kdy do ní vloží prostředky, až do doby možného posledního příjmu z této investice. Čas je v tomto směru důležitým faktorem. Proto je nutné rozlišovat mezi historickým a očekávaným výnosem.

 

Historický výnos - výnos, který byl nebo mohl být dosažen při investování v minulosti.

 

Očekávaný výnos - investorem očekávané zhodnocení finančních prostředků v budoucím období. Jedná se o prognózovaný výnos, jehož

dosažení je nejisté.

 

Výnos obecně zahrnuje dvě složky - pravidelné požitky z investičního instrumentu ve formě úroků nebo dividend a kapitálové zisky (ztráty), což je rozdíl mezi kupní cenou investičního instrumentu a cenou, za kterou může být nebo byl prodán. Pro výpočty výnosnosti je důležité rozložení všech výnosů z investice v čase. Celkové výnosy je tak dobré rozdělit do kratších období (např. Let) na roční výnosy. Od nich se pak odečítají běžné neinvestiční výdaje, jako jsou například provozní náklady a provize a dále daně a poplatky, které v daném roce v souvislosti s investicí vznikly. Po odečtení těchto složek tak dostaneme čisté roční výnosy.

 

Riziko - stupeň nejistoty týkající se očekávaných výnosů z investice. V podstatě jde o nebezpečí, že investor nedosáhne očekávaného výnosu. Stejné očekávané výnosy mohou být spojeny s různými riziky. V zásadě je každá obchodní aktivita spojena s určitou mírou rizika.

 

 

Mezi základní faktory ovlivňující riziko investic patří:

Úrokové riziko - tím, jak se mění hladina úrokových sazeb, mění se výnosnost investičních instrumentů. Například při růstu úrokových sazeb obvykle dochází k poklesu cen cenných papírů.

 

Tržní riziko - ovlivňuje kolísání výnosnosti v důsledku změn na trhu (recese, politické šoky, změny spotřebitelských preferencí). Významnější je toto riziko především pro akcie.

 

Inflační riziko - vysoká inflace může způsobit, že investor ve skutečnosti dosáhne záporného výnosu.

 

Podnikatelské riziko - konkrétní problémy jednotlivých odvětví nebo firem.

 

Nesystematické riziko - tj. při investici do jednoho titulu riziko roste a s diverzifikací naopak klesá

 

Měnové riziko - při investici do zahraničních CP nese klient měnová rizika (a šance)

 

Riziko akciových trhů a čas

Mluvíme-li o dobře diverzifikovaném investičním portfoliu, pak kolísání v hodnotě portfolia ještě neznamená ztrátu. Investor by neměl podlehnout panice a udělat tak fatální chybu, jakou je prodej papíru v okamžiku, kdy trh propadá. Z historie obecně víme, že se akciové trhy po propadu vždy zotavily.

 

Pokud vycházíme z toho, že světová ekonomika bude jako v minulosti i nadále růst, bude vývoj na akciových trzích reflektovat tento růst. Riziko tedy klesá s délkou investice.

Úspěšní investoři vědí, že tržní riziko je rizikem krátkodobým. Toto riziko se snižuje, investujeme-li s delším časovým horizontem. Roční výnosy jednotlivých instrumentů kapitálového trhu jsou velmi krátkodobým pohledem na jejich rizikovost.

 

Díváme-li se na investiční období 15 let, zjistíme, že od roku 1926 neexistuje jediná investiční perioda této délky, kdy by investoři utrpěli ztrátu.

 

Likvidita - určuje vlastně rychlost, s jakou je investor schopen přeměnit svoji investici zpět na hotové peněžní prostředky. Likvidita je samozřejmě různá např. u obchodování s nemovitostmi než u cenných papírů. Likvidita tedy zohledňuje např. každodenní obchodní aktivitu s konkrétním cenným papírem. Objem investovaných prostředků do konkrétního titulu by tak měl i zohledňovat tento faktor, jelikož naznačuje možnost cenné papíry

kdykoliv nakoupit nebo prodat a tento obchod realizovat za optimální cenu, resp. při minimálním spreadu. Tento axiom je naplňován především u nejkvalitnějších titulů (tzv. Blue Chips) obchodovaných zejména na amerických burzách NYSE, Nasdaq, AMEX. Aktivní obchodování klientů (právnických i fyzických osob) je nejvíce možné právě s likvidními akciovými tituly.

 

Pro svá investiční rozhodnutí by pak měl investor dodržovat následující pravidla:

1. Investovat do různých aktiv (diverzifikace)

2. Spoléhat se na rozum, nikoliv na emoce

3. Strategie by měla být spíše dlouhodobá (nesnažte se rychle zbohatnout)

4. Informací není nikdy dost

5. Nebojte se chyb, stanovte si stop-loss (omezte příp. Ztrátu)

 

 

Sledování trhů (informace)

Významným podnětem pro plnohodnotné obchodování s akciemi je i dostatečná, včasná a rovnoprávná informovanost investorů. Ta poskytuje přehled o stavu trhu, hlavních burzovních indexech, umožňuje komparaci jednotlivých akciových titulů, oborů, odvětví apod. Informace jsou potřebné jak pro fundamentální analýzu (makroekonomické údaje či ekonomické údaje o firmách), tak i pro technické analýzy.

Pokud zůstaneme u fundamentální analýzy, ať již na makroúrovni či firemní úrovni, lze uvést na příkladu USA výběr následujících ukazatelů, které by měly být pravidelně sledovány investorskou veřejností:

GDP (gross domestic product) - hrubý domácí produkt

CPI (consumer price index) - index spotřebitelských cen (de facto vyjádření inflace)

PPI (producer price index) - index výrobních cen (vyjádření velkoobchodní inflace)

Consumer Confidence - spotřebitelská důvěra

Unemployment rate - úroveň nezaměstnanosti a další doprovodné údaje

ADP Employment - počet pracovních míst v soukromém sektoru

ISM Manufacturing Index - index od Institute of Supply Management sestavovaný na základě dat více jak 300 výrobních firem (monitoruje zaměstnanost, zásoby, nové objednávky…)

Michigan Survey of Consumer Confidence Sentiment - index spotřebitelské důvěry Univerzity Michigan sledující budoucí očekáváníspotřebitelů

Durable goods orders - objednávky zboží dlouhodobé spotřeby

Housing starts, new home sales - zahájená výstavba a prodeje nových domů

Retail sales - maloobchodní tržby

 

Reporty výše uvedených dat by měly poskytnout základní přehled o stavu, příp. směrování ekonomiky země. Pokud se zaměříme na analytický pohled v oblasti jednotlivých firem, bude nutné vedle vlastního kursového vývoje akcie věnovat pozornost alespoň bilanci aktiv a pasiv, zejména porovnat výši zadlužení firmy a jejího vytvářeného cash flow.

 

Dále poměrové ukazatele, jako nejznámější P/E ratio (komparace kursu akcie a zisku na 1 akcii). V neposlední řadě (a to platí zejména pro obchodníky s cennými papíry) je třeba monitorovat denní průběh podnikových zpráv s adekvátní reakcí na charakter informace o firmě či celém odvětví. V současné době vzrůstají nároky na znalosti akciového trhu, neboť ten se stává složitějším, méně předvídatelnějším, náročnějším na časový prostor a vyžadujícím si rychlejší reakci investora na podněty trhu. To je dáno celkovou globalizací světa, resp. Ekonomik.

 

Ideálním řešením této objektivně vzniklé situace je intenzivní spolupráce klienta s odbornou společností (obchodníkem s cennými papíry, investičním zprostředkovatelem). Klient si musí být vědom vztahu výnosu a rizika. Z historického hlediska je známo, že jedině dlouhodobá investice do akciového trhu přinese potřebný užitek ve smyslu odlišného (vyššího) zhodnocení investičních prostředků ve srovnání s běžnými bankovními produkty.

 

Pár postřehů k investování/trhům (mýty a fakta)

1. Pohled některých investorů: nerealistická očekávání obrovských zisků, neochota a někdy i neschopnost akceptovat jakoukoli míru rizika (bez rizika není zisk). Někteří potenciální zákazníci doslova očekávají větu: riziko je minimální, zisk 100% za rok.

2. Možnosti trhu: vydělat na akcii 5% za rok, ale i 1000%. Ani ztráta však není vyloučena. Akcie se dělí podle sektorů a tedy i rizikovosti. Lze spekulovat na nárůst ale i na pokles kursu cenných papíru.

3. Americké trhy - USA jako nejsilnější světová ekonomika jsou zcela zaměřené na výkon a zisk. Evropa je spíše zaměřená sociálně, kroky ECB váhavé, rozporuplné (v EU mnohem více protichůdných politických vlivů).

4. Fundamentální a technická analýza a její reálné využití, resp. teorie není praxe. Vydělávat na kapitálových trzích je sofistikovaným uměním. Samozvaných teoretiků a analytiků a rádoby odborníků je mnoho, dobrých makléřů jako šafránu.

5. Kapitálové trhy jsou uměním, protože stejná data a stejné parametry dvou různých firem mohou u jedné znamenat obrovský nárůst a u druhé obrovský propad.

6. Náhoda na kapitálových trzích neplatí, vždy je lepší mít investici připravenou na míru. K tomu je potřeba jasně formulovat, co od své investice očekávám a jaká jsem schopen nést rizika.

 

Burza a burzovní obchody

 

Burza je jednou z nejdůležitějších institucí tržní ekonomiky. Bývá označována za „barometr ekonomiky“ a to především z hlediska tvorby rovnovážných cen, vlivu na investování a na konjunkturu. Na burze cenných papírů se soustřeďuje nejen obchod s cennými papíry, nýbrž vlastně také nabídka a poptávka po volném kapitálu.

Z hlediska předmětu burzovního obchodu rozeznáváme burzy:

komoditní (zbožové)

peněžní

služeb

 

Burzy peněžní jsou vlastně nejrozšířenější a spadají pod ně následující segmenty:

burza cenných papírů (zde se převážně provádějí promptní obchody s klasickými finančními instrumenty - akcie, ETF, dluhopisy…)

termínované finanční burzy (zde se realizují termínované finanční obchody - financial futures, stock index)

opční burzy (zde se obchoduje s opcemi, tzv.option)

 

Specifickou burzovní činností je spekulace, která se zaměřuje zejména na akcie. Jedná se o činnost, kdy investor očekává díky řadě různých okolností (zprávy/situace v ekonomice, na trhu, ve firmě), že dojde na burze ke kurzovému pohybu, který využije ve svůj prospěch. Burzovní spekulant kupuje cenné papíry na určité období, aby je následně prodal se ziskem. Rozlišuje se tedy spekulace:

denní (na několik hodin či max. dní)

krátkodobá (na několik týdnů)

dlouhodobá (na několik měsíců/let)

 

Denní obchodování (day-trading) se většinou využívá na mezinárodním deviszovém trhu Forex. Důležitá je pro něj likvidita a volatilita.

Mezi základní předpoklady denního obchodníka patří:

znalost trhu a zkušenost

dostatek kapitálu (může si dovolit ztratit velké množství peněz)

averze k riziku (podstupovat vyšší riziko)

disciplína (ochota realizovat ztrátu - stop-loss)

obchodní strategie

přístup k rychlé obchodní platformě

rychlý přístup k informacím

analytický software

 

 

 

Dle očekávaného pohybu kurzu lze uvést používané termíny:

 

1. Haussista (nebo také býci (bulls). V tomto případě se jedná o spekulaci na vzestup kurzu. Obchodník očekává v daném čase, že kurz cenných papírů stoupne a bude je moci prodat se ziskem.

2. Baissista nebo také medvědi (bears). V tomto případě se jedná o spekulaci na pokles kurzu. Obchodník očekává v daném čase, že kurz cenných

papírů klesne a proto je hned prodá, aby je k určitému termínu koupil za nižší kurz.

Bez spekulace není tržní ekonomika myslitelná. Veškerá hospodářská činnost je založena na dosažení zisku. Spekulace přispívá ke stabilitě a vyrovnání cen.

 

Burzovní cena

Burzovní cena se jako každá jiná cena tvoří na základě nabídky a poptávky.

U akcií rozeznáváme

tržní cenu

nominální

vnitřní

výnosová

 

Nominální hodnota - je částka vyznačená na cenném papíru (určena při vydání cenného papíru). U akcií společnosti součet všech těchto jednotlivých hodnot udává základní kapitál, resp. registrovaný kapitál společnosti evidovaný v obchodním rejstříku.

 

Vnitřní hodnota akcie - je podíl na samotné akciové společnosti, který se může z účetního hlediska zjistit jako stav čistého jmění akciové společnosti, příp. jinými oceňovacími metodami fundamentální analýzy.

 

Vnitřní hodnota obligací - znamená ocenění závazku dlužníka, který bude při splatnosti zaplacen.

 

Výnosová hodnota - vyjadřuje zhodnocení vloženého kapitálu do cenných papírů.

 

Burzovní obchody

Můžeme rozdělit podle časového okamžiku realizovaného obchodu:

obchody promptní - při kterých dochází k dodání cenných papírů ještě tentýž den nebo do několika dnů po uzavření obchodu (obvykle 3 pracovní dny)

termínové obchody - se realizují až po dohodnuté lhůtě nebo ve lhůtě stanovené burzovními pravidly Termínové obchody jsou spojeny se značným rizikem a jsou objektem spekulace. Riziko ztráty je při těchto obchodech neomezené. Omezené riziko představují tzv. Prémiové obchody.

 

Rozlišujeme prémiové obchody:

 

s prémií na převzetí

s prémií na dodání

dontové (na odebrání nebo dodání)

obchody stelážové

obchody násobné

 

Podle způsobu vyřizování či způsobu vypořádání existují ještě tzv. obchody přímé, kdy dochází k sjednání obchodu přímo mezi dvěma stranami.

 

i-FOREX

i-Forex.cz informuje o možnostech investování na forex trhu. Najdete zde přehled ověřených FX broker a jejich služeb. Nepřetržitě monitorujeme vývoj u hlavních měnových párů, komodit (ropa, investiční zlato) i akciových indexů (akcie USA, akcie EU). Ve škole investora získáte mnoho cenných informací pro své investice

Newsletter

Pravidelné týdenní zasílání aktuálních zpráv z oblasti forexového trhu. Přihlašte se k odběru zpráv na Váš e-mail.